Dave Grohl
Říká se, že kdyby nehrával v Nirvaně, neštěkl by po něm ani pes. Ono se toho ale říká. Ať tak či tak, dvě třetiny nejkultovnější kapely 90. let jsou stále aktivní, k nemalé potěše svých fanoušků. Novoselic hraje se svou kapelou Sweet
Pamatuješ si něco ze svého raného dětství?
Narodil jsem se ve Warrenu, ve státě Ohio, hned vedle Kent State University, kde byli v roce 1969 zastřeleni při protivietnamské demonstraci čtyři studenti. Když mi byly tři, přestěhovali jsme se do Springfieldu ve Virginii. Máma se s tátou rozvedla o čtyři roky později a táta se vrátil do Ohia. Vyrůstal jsem s matkou a se starší sestrou. Tvořili jsme krásnou rodinu.
Jak moc tě citově rozvod rodičů zasáhl?
Byl jsem příliš malý, neuvědomoval jsem si to. Jen jsem vnímal ten rozdíl, že ostatní kamarádi mají táty, bylo to pro mě něco abnormálního.
Jaké jsi byl dítě?
Hyperaktivní. Strašně a nemožně. Učitelé mámě vždycky říkali: David by byl výborný student jen kdyby, sakra, dokázal posedět na jednom místě. Až do střední školy to ale bylo v pohodě. Pak jsem ale přičichl k neřestem a všechno mi začalo být jedno.
Stýkáš se ještě se svými kamarády s dětství?
To jo, je jich pár. Jeden přítel se mnou dokonce jezdí i na turné. A vždycky, když se vrátím do Virginie, tak tam známý najdu. Myslím si, že je důležité nepřervat staré svazky.
Pociťuješ doma někdy závist nebo nenávist proto, že jsi známý a úspěšný?
Ano, i když mě to strašně mrzí. Je to přece hloupost. Vždycky, když hraješ v nějaké známé kapele, objevuješ se v rozhlase a v časopisech, tak si lidi začnou okamžitě a automaticky myslet, že jsi se změnil, protože už přece nejsi ten jejich kamarád, který s nimi seděl v jedný lavici ve škole. Jo, několikrát se mi to stalo, hlavně za časů Nirvany. Přijel jsem domu a cítil pátravé pohledy a poznámky: Nojó, to už je velká hvězda. Na to jsem mohl odpovědět jen jediné: Kde je problém, krucinál? Co jsem udělal špatně?
Co tě přimělo k tomu, že jsi vzal do rukou nástroj a začal hrát?
Máma i táta byli muzikanti otec byl flétnista a máma zpívala ve sboru. Jednou o Vánocích od ní dostal pod stromeček španělku s nylonovými strunami. Hned jsem ji zkonfiskoval a přiváděl mámu k šílenství. Až řekla: Budeš chodit k hudebnímu učiteli. Měl jsem sestřenku Tracy, která bydlela v Chicagu. Každý rok jsme za nimi jezdili na návštěvu. Až jednou. Čekala na mě Tracy, která už nebyla tou bývalou Tracy, jakou jsem znal. Najednou z ní byla punkrockerka Tracy. A byl to šok, to mi věřte. Já do té doby viděl punk jen v televizi, nikdy ne v reálu. Totálně jsem se do ní zbláznil. Vzala mě na punkový koncert a už jsem byl na háčku. Když mi bylo čtrnáct, sestavil jsem první kapelu. Doma ve Virginii. Jmenovala se Freak Baby. Zrůdička. Pak byly další. Třeba Mission Impossible, Dain Damage, na všechny názvy si nevzpomenu. No, a v roce 1987 jsem nastoupil ke Scream, což byla lokálně velmi známá a úspěšná kapela.
Byl to pro tebe obrovský skok přejít ze Scream do Nirvany?
Tehdy ne. Scream se rozpadli v devadesátém. Baskytarista Skeeter se prostě v půli turné sebral a zmizel neznámo kam. My zbylí jsme se potloukali po LA a tam jsem zaslechl, že by měli vystoupit Melvins. Zavolal jsem jejich zpěvákovi, Buzzu Osbourneovi, mému výbornému příteli, a ten mi říká, že Nirvana hledá bubeníka a že Kurt a Chris nás před časem, tedy myslím Scream, viděli živě v San Francisku a že jsem se jim líbil a tak. Znal jsem Bleach a ta deska se mi zdála skvělá. Ne, že bych byl jejich bůhvíjaký fanda, ale tak nějak mi připadalo, že některé jejich skladby jsou výborné a Cobainovy texty přímo skvělé. Zavolal jsem Novoselica a ten mi řek, že už mají Dana Peterse z Mudhoney. Jenže za pár hodin mi volal zpátky a říká: Hele, víš co, přijď za náma.
Jaké to bylo?
Letěl jsem do Seattlu s tím, že jsem je vlastně nikdy neviděl hrát živě. První koncert s nimi a rána, dva tisíce lidí. Kurt říká: Další věc se jmenuje About a Girl a všichni šíleli.
Co bylo dál?
Když jsme poprvé přiletěli do Anglie, bylo to perfektní. Bydleli jsme ve špičkových hotelech a hráli před tisíci lidmi. Když jsem byl ve Scream, měl jsem pět babek na den, spal v karavanu. Na podlaze. Najednou jsem měl vlastní postel a mohl za den vykouřit cigaret,kolik jsem chtěl.
Mluvíš, nebo stýkáš se, v současnosti s Novoselicem?
Jo, ale teď jsem s ním nemluvil poměrně dlouho, protože jsem byl zaneprázdněn Foo Fighters a on, pokud vím, postavil vlastní formaci. Sweet 75 se mi líbí, slyšel jsem nějaké nahrávky, zní to trochu jako The Byrds. Tedy, kdyby hráli hardcore.
Nebál jsi se toho, že se postavíš na vlastní nohy?
Od prvního alba Foo Fighters jsem příliš neočekával. Nahráli jsme ho v jednom zaplivaném studiu za pět dní. Kdybych věděl, že bude zájem z velké firmy, tak na albu strávím podstatně víc než pět dní!
Jak relaxuješ, když zrovna nehraješ?
Nijak. Prostě spím, to je vše. Hudba je pro mě všechno, přísahám Bohu. Na nic jiného nemám čas. Ale, třeba včera jsem měl den volna. První den volna za velmi, velmi dlouhou dobu. Tak jsem seděl a díval se na filmy, pak jsem šel do baru, dal si nějakou tequilu a zahrál si kulečník. Ideální den volna.
Kdybys byl pánem času a mohl změnit něco z minulosti, co by to bylo?
Přál bych si, aby tu byl Kurt. Živý a zdravý.