O mě, o Kurtovi a Metalu
Kurt Cobain. Člověk, který mě tolik věcí naučil, tolik věcí mi dal a který mi je příkladem celý můj život. je těžké tohle všechno vysvětlovat někomu, kdo o něm nemá ani páru, nebo si o něm myslí, že to byl jen odpornej feťák. Nejednou sem se sama přistihla jak se snažím udělat z něho něco, co nikdy nebyl. Ráda bych o něm slýchávala jen to nejlepší, ale to nejde. O každym se píšou nějaký drby, tak to bylo, tak to je a tak to vždycky bude. S tim já, obyčejnej člověk, nic nenadělám. Snažila sem se z Kurta udělat člověka, který byl poctivý, ke všem hodný, všem pomáhal a rád zpíval, skládal muziku a hrál na kytaru. to se mi ovšem ani nikdy nepovede. Tohle bych mohla nalhávat akorát těm, kteří o něm opravdu v životě nikdy nic neslyšeli. Vlastně tímhle způsobem bych si vymyslela uplně jiou osobu, která možná existuje, ale určitě ji neznám. V pátek byly dušičky. Svátek věnovaný všem zesnulým, tedy i těm, kteří nás opustili svojí vinou. Stejně jako Kurt. Dodnes skoro každý ví, co ho vedlo k sebevraždě, a proto si myslím, že to tu rozepisovat opravdu nemusim. Stanovila sem si takovou tradici, kterou se budu snažit dodržovat. Prostě to spočívá v tom, že každý rok 2. listopadu věnuju Kurtovi pár slov, které jakoby v duchu pošlu na jeho adresu. Sděluji mu, co si o něm myslím, děkuju mu za hudbu, kterou složil a hlavně za to, že on sám BYL. Podle mě to nebyl člověk obyčejný, i když vlastně svým způsobem ano. byl obyčejný, než se z něj stala hvězda a všechno to, co on nechtěl se stalo. Chtěl být slavný, ale ne tolik, jako byl. jeden z jeho citátů však také praví, že nechtěl být slavný. Chtěl hrát jen na doprovodnou kdytaru a být schovaný někde vzadu na jevišti za všemi ostatními kolegy z kapely. Snil si to pěkně, dostal ovšem přesně to, co nechtěl. Byl leadrem kapely, od začátku se na něj vztahovala veškerá pozornost medií, ale i přesto udělal přesně to, co slíbil. "Zabiju se a shořím v plamenech slávy", řekl. A jak řekl - tak udělal. Shořel v plamenech slávy, když já ještě ani neuměla pořádně chodit a mluvit. Jeho smrt se datuje k 5.dubnu roku 1994, den před mými prvními narozeninami. Den předtím, než sem se začala ládovat svým prvním pudinkovým dortem. Tehd ysem si to nemohla ani uvědomit. Teď už to vím. Vím, že sem už byla na světě, když měl Kurt problémy. Žila sem rok, když on žil poslední rok svého života. Mám na sebe být pyšná? Nebo je to prostě jen osud, že jeden člověk se trápí, umře, a rok před jeho smrtí se narodí nový, který může vše měnit, nebo se zachovat stejně jako ten, který se rozhodl ve dvacetisedmy letech ukončit svůj život tím, že si do těla stříkl obrovskou dávku heroinu a pak si stihl ještě prostřelit hlavu, ze které pak nezbylo ani na držkovou polévku. Vim, hnusný přirovnání, ale je to tak, ať se to komu líbí nebo ne. Píšu stejně je to, co si sama myslim, a když se to někomu nelíbí, stejně to nezmění, ani když bude do komentářů psát bůhví co, jako to často vídám na jných stránkách. Troufám si říct, že tohle stejně nikdo číst nebude, protože koho zajímá, jaký má pohled na Kurta blbá a obyčejná čtrnáctiletá holka z takovýho zapadákova, že to radši ani nepíšu. Hodně lidí si o mě myslí, že nemám rozhled a znám jenom Nirvanu a Kurta. Tak to fakt neni. Třeba zbožňuju metal, ale chtěla sme zůstat Kurtovi věrná a nerozšiřovat ty stránky víc do metalu. Takhle sem s tim naprosto spokojená.
With heart of steel, Pedo
Komentáře
Přehled komentářů
dobrý dobrý... kurt fajnovej moc býl.. fajnovou muziku hrál moc to joo
To snad není možný :)
(Uďa, 22. 2. 2008 16:31)ČawkOoOoO slečno :)..nevím,jestli na tenhle blog ještě chodíš,přidáváš články a už vůbec ne,jestli si to někdy přečteš...ale já tvrdím,že je možný všecko a tak sem se rozhodla,že ti sem napíšu tenhle komentář.Proč nadpis 'To snad není možný?'..Hrozně moc se mi líbí tvoje názory,tvoje myšlení..Zajímavý,už jsem si přečetla pět tvých článků a úplně s každým jsem souhlasila :)..s každým slovem i větou..se vším!Moc ráda bych tě poznala,prosím napiš mi na icq:432-782-417 ..budu moc ráda,když se ozveš...zatím pa :)
komentuju
(trouba, 25. 7. 2008 22:18)